Papoušek v aspiku [2012] 
Žena v (kon)kurzu [2011] 
I doktor je jen chlap [2010] 
Momentálně mladá [2009] 
Žena, s.r.o. [2006] 
Už se o mě neboj [2004] 
Baculky jsou prima [2003] 
Začít znova [2003] 
Ztracené nebe [2002] 
Papoušek na smetaně [2002] 
Vrakoviště lásky [2001] 
Na slzy nebyl čas [2001] 















Papoušek v aspiku - Nakladatelství Oftis 2012, vydání 1

Anotace:

Nový muž Vilmina života, veterinář Vladimír, vyměnil město za venkov bez ohledu na to, že nový domov je spíše objektem určeným k demolici, než útulnou chaloupkou. Převrátil tak Vilmě život naruby, neboť se rozhodla po jeho boku sdílet všechno dobré i zlé. Aby to nebylo tak jednoduché, odjíždí Vladimír na roční stáž do zahraničí a polorozpadlá chalupa zůstává na krku samotné Vilmě. Když katastrofa, tak pořádná: Ulehčit situaci své dceři v nesnázích přijíždí její ryze nepratický tatínek.

ukázka:


Čekala jsem, až se Vladimír vrátí od majiteli bydlícího za kopcem a kupní smlouvu bude před mýma očima trhat na maličké kousky, bude mě objímat a chlácholit a říkat, že se moc omlouvá, že takové prostředí je vhodné pro Marfušu a všechny odnože Krakonoše, ale nikoliv pro křehkou ženu. Opravdu se vrátil, v ruce držel papír. S pusou od ucha k uchu křičel na celé kolo, až plašil v okolních lesích zvěř.
„Je to naše! No fakt! To je paráda, Vilmo!“
Dal mi pusu na zvětšující se bouli a tím ji zamáčkl, radostně mě plácl po rameni, takže k vymknutému kotníku málem přibylo vykloubené rameno a produsal kolem mne do patra nahoru. Vyskákala jsem po jedné noze do dvora a krom šumění větříku, cvrlikání ptáčků a občasného zaržání koně kdesi v dáli, jsem slyšela Vladimíra.
„To je super! Ten komín je vyvalenej jenom z půlky! Ty pavučiny jsou tlustý jak hadr na podlahu, no to je krása! Kruci, jauvajs, trám pitomej....Sakra, to mám radost!“
Nejprve jsem se rozhodla, že si popláču a polituji se, protože nikdo jiný to za mě neudělá. Jenže jak jsem tam tak na zápraží seděla, počala jsem vnímat, že i přes Vladimírův bas a ozvěny přírody je tam ticho, kterého v Praze nedocílím ani když utemluju okna, dám si špunty do uší a na hlavu dva polštáře. Pokroucená stará hrušeň mi mávala svými artrózními větvemi a šeptala, že by neměnila a že to tam je fakt moc fajn. Jo jo, ta stará hrušeň, kterou jsem si zamilovala, ta vlastně za to může. Ještě, že to mám na koho svést.




Copyright © 2007 - All rights reserved. Programming WAMP company