Papoušek v aspiku [2012] 
Žena v (kon)kurzu [2011] 
I doktor je jen chlap [2010] 
Momentálně mladá [2009] 
Žena, s.r.o. [2006] 
Už se o mě neboj [2004] 
Baculky jsou prima [2003] 
Začít znova [2003] 
Ztracené nebe [2002] 
Papoušek na smetaně [2002] 
Vrakoviště lásky [2001] 
Na slzy nebyl čas [2001] 















Na slzy nebyl čas - Nakladatelství PETRA 2001, vydání 1

Anotace:

Příběh Anny, studentky medicíny, která si navzdory odporu svého otce udržela vztah s hezkým a vtipným Vaškem, obchodníkem s auty. Po narození malé Kačenky se však Anina karta obrací. Život často nebývá idylou a ani ona nemá to štěstí být výjimkou. Po tragické události musí čelit četným životním nástrahám, které jsou pro ni obtížnější tím, že jí téměř nepřátelský vztah s otcem není lhostejný.

Ukázka:

Sluníčko pálilo jak pominuté a to byl teprve konec dubna. Černé triko, které  si Anna vzala na sebe, násobilo sílu jeho paprsků. Otřela si pot z čela a šlápla do pedálů. Srdce se už chvíli tvářilo, jako by samovolně chtělo opustit její hruď. Rýsovala se před ní nejobtížnějších pasáž její oblíbené trasy, kopec přezdívaný Volšoveček. Prý podle toho, že téměř každý, kdo jej vyšlápne, je na jeho vrchu pěkně zelený… Mohla být tak v půlce, když kolem ní zašvištělo auto a do otevřených plic jí vehnalo oblak výfukových plynů. Sama se nestačila divit, jaká slova má ve své slovní zásobě. V duchu jimi častovala řidiče, který si silnici zřejmě spletl se závodní dráhou, přičemž si zcela nepokrytě ťukala rukou na čelo. Při výjezdu nahoře na kopci na ni čekalo překvapení.
„Už jsem myslel, že vám je dám sušené.“
U krajnice stál černý sportovní vůz, který ji před chvílí málem srazil z kola. O otevřené dveře se opíral mladý muž a kytičku notně zaprášených žlutých pampelišek  jí podával s gestem, s nímž se obdarovává hvězda stříbrného plátna.
„Nemám tak výkonný motor, jako vy,“ celá zadýchaná slezla z kola a nohy se jí klepaly po té námaze tak, že ani sulc by to lépe nesvedl.
„Omlouvám se. Nová kára - musím vyzkoušet, co v sobě skrývá.“
„Nemohl byste se zabít někde o samotě? Co takhle pěkně vzrostlá švestka u silnice mezi Horním a Dolním Zapadákovem, kudy projedou dvě auta za rok? Vy a havrani.“
Šibalsky se usmál: „Koukám, že máte smysl pro humor. To se mi líbí. Že neodmítnete mé pozvání na kávu, abych si to u vás trochu vyžehlil? Co takhle ve čtvrtek?“
Byl to na první pohled suverén, navíc však sympatický. Z každého oka mu koukalo deset čertů. Anna si ho změřila od hlavy k patě. Vše, co měl na sobě, zcela určitě nebylo zakoupeno v běžné konfekci. Černý sporťák měl značku BMW.
„Pro jistotu, kdyby indiáni zpřetrhali vedení a na kouřové signály bylo větrno, tady je na mne kontakt,“ sáhl do vozu a z kožené etuje vytáhl vizitku. Na béžovém papírku stálo jen jméno a telefonní číslo.
„Vašek Vašák?“ usmála se pro změnu  teď ona.
„No jo, pomsta rodičů za to, že jsem se narodil jako tlustej a plešatej kluk. Přáli si vlasatou holku. A co vy, mohu-li se zeptat?“
Se smíchem se představila a navzdory svým dosavadním zásadám nedávat se do hovoru s neznámými muži na ulici, nadiktovala Vaškovi  své telefonní číslo.
„Fajn, ozvu se a ještě se domluvíme, budu se těšit.“ Sedl do vozu a během pár vteřin byl pryč.
Anna nasedla na kolo a s pocitem zvláštní radosti, někde uvnitř hluboko zakutané, dojela domů.


Copyright © 2007 - All rights reserved. Programming WAMP company