Eva Brabcová - spisovatelka

VŠECHNY AKTUALITY

18. července 2019  -   Peklověk, aneb nohama na zemi, ale hlavou stále v oblacích

Dlouho, předlouho, vzniká tato knížka, které život hází klacky pod nohy. Nehledí na to a dere se stále dál, ačkoliv i hlemýždí tempo je v porovnání s tím raketová rychlost...tady je malá ukázka.

1.

Právě prožívám období peklověku. Z mládí, kdy zrcadlo nešetřilo lichotkami, jsem se posunula do věku „atraktivní z pohledu majitele slepeckého psa“. Možná by problém uvadající krásy pomohl vyřešit suchý zip, kterým by se dal obličej zatáhnout víc za uši. Jsou dny, kdy se cítím přezrálá a jindy paradoxně nedozrálá. Pro mě, překvapivě, mnozí lidé stále ještě říkají, že jsem hezká. Je mezi nimi i moje kamarádka Vanda, kterou jsem zrovna nedávno vezla na oční kliniku, aby jí tam nějakou novou super úžasnou metodou provedli korekci zraku. Až se zahojí, pravděpodobně změní názor a bude se divit. Ovšem nejen kvůli mně. Vanda pracuje na veterinární klinice a nejraději by zachránila všechna zvířata, o která jejich majitelé už nemají zájem a přivádí je tam, aby se jich „elegantně“ zbavili. Její příbytek praská ve švech pod náporem psů všech ras a velikostí, ale jelikož je slepá jako patrona, zřejmě to ještě nezjistila a přivádí stále další. Vytáhnout v jejím příbytku ze spíže místo rohlíků přežraného jezevčíka není nic výjimečného.

Je mi osmačtyřicet, ale raději o tom moc nemluvím. Okolí mi milosrdně hádá míň a já jsem rozhodnuta u toho vydržet co nejdéle. Aby ne, když se mnohdy cítím jako teenager uvězněný v cizím starším těle. Věk pro mě znamená to, co pro čerta svěcená voda. To bych jinak snad ani nebyla normální. Kdesi jsem četla, že pokud je žena spokojena s tím, že jí táhne padesátka, zcela jistě má na těle jizvy od elektrošoků. V podstatě si ale nemám nač stěžovat. Mám stále ještě pevná prsa a poměrně štíhlý pas. Vlastním ovšem také přespříliš solidní základnu a nosím kvůli tomu volné hávy, do kterých bych se klidně vešla s bagrem i s bagristou. Už jsem kvůli svému pozadí vyhodila dvě váhy pro naprostý nedostatek loajality. A teď to nejdůležitější – jsem bezdětná a už skoro dvacet let ZASE singl. Moje máma na mě kvůli tomu hledí jako bych měla nějakou odpornou nemoc. Vysvětluju jí, že jsou lidé, kteří se k sobě hodí a další, kteří se k sobě nehodí. Že se asi s nějakým tím panem Božským zkrátka míjím. Máma moje rčení opravila. Řekla, že jsou lidé, kteří se k sobě hodí, další kteří se k sobě nehodí a také takoví, kteří se nehodí k nikomu. Říká to tónem, jako by říkala „k ničemu“. Ovšem v každém případě se ten její dovětek týká mě. Prý bych se měla nad sebou zamyslet. Máma stále ještě nepřestala toužit po tom, abych přispěla k ještě většímu zalidnění zeměkoule a povila robě. S kočárkem by pak brázdila chodníky parků s pyšným výrazem, že „TOHLE“ dokázala její dcera. Kdykoliv spatří kočár s miminem, roztáhne pusu od ucha k uchu, takže vypadá jako taková ta legrační plastová kachnička, přestane normálně mluvit a žvatlá. Přitom moje máma je velmi vzdělaná žena, a ačkoliv je již důchodového věku, dosud pátrá v jakémsi ústavu nad zkumavkami, proč je tráva zelená a jak to udělat, aby byla ještě zelenější. Jinak bez toho, aby se přečísla a namalovala, nevyjde ani s odpadky k popelnici. Mám ji ráda, ale nebrání mi to říct o ní pravdu. Že si hraje na úžasnou, ale přitom tak trochu snáší vajíčka. Nechápu, že tak inteligentní bytost nepřipouští, že víc než adeptkou na těhotenskou průkazku jsem čekatelkou na důchodový výměr.

19. ledna 2011

Na přelomu jara a léta vyjde "Papoušek v aspiku", volné pokračování Papouška na smetaně.

Osudový muž Vilmina života, veterinář Vladimír, vyměnil město za venkov bez ohledu na to, že nový domov je spíše objektem určeným k demolici, než útulnou chaloupkou. Převrátil tak Vilmě život naruby, neboť se rozhodla po jeho boku sdílet všechno dobré i zlé. Aby to nebylo tak jednoduché, odjíždí Vladimír na roční stáž do zahraničí a polorozpadlá chalupa zůstává na krku samotné Vilmě. Když katastrofa, tak pořádná: Ulehčit situaci své dceři v nesnázích přijíždí její ryze nepratický tatínek.

19. ledna 2011

Web byl aktualizován. Přibyla rubrika Z tisku, ve které je ukázka mých prací pro různé časopisy a ve fotogalerii jsou nové fotky.

20. září 2010

Právě vychází povídková knížka "I doktor je jen chlap."

Rádi čteme příběhy, protože zjistíme, že řada věcí v životě se neděje jen nám, ale i jiným lidem. A stejně rádi zjistíme, jak se s tím vypořádali oni.

 

Lékař z povídky, jejíž název je i názvem knížky, je přesně tím typem muže, který si pořídí partnerku ve věku své dcery, ale po zjištění, že jeho „malá holčička“ čeká dítě se starším partnerem se bije do prsou, že to je přece něco docela jiného!!!

 

Život píše romány a kde jinde čerpat inspiraci, než v právě v něm :o))

 

Knížka právě přichází na pulty knihkupectví, nebo ji můžete zakoupit v internetovém obchodě nakladatelství SPIRA.

Moje knížky jsou tu především

pro něžnější část lidstva a jejich cílem je čtenářky pobavit a připomenout jim,

že věk je jenom číslo, případně

pomluva či lež rodného listu,

a že sny jsou od toho, aby se plnily





 

JOUDAweb - autorka © Taťána Kubátová, e-mail:obchod@tkweb.cz, web: www.jouda.tkweb.cz            Aktualizováno: 30. 7. 2019