Eva Brabcová - spisovatelka

Příběh studentky medicíny Anny, která si navzdory odporu svého otce udržela vztah s šarmantním a vtipným Vaškem, obchodníkem s auty. Po narození malé Kačenky se však Anina šťastná karta obrací. Po tragické události musí čelit četným životním nástrahám, které jsou pro ni obtížnější tím, že jí vyhrocený vztah s otcem není lhostejný. Anna je ale silná osobnost, do boje s nepřízní osudu se pouští s plným nasazením.

Jasmína je krásná, osmačtyřicetiletá módní redaktorka s mírnou nadváhou, čelící útokům své matky, která nepřestává toužit po vnoučeti a své dceři tím připraví nejednu horkou chvilku. Jasmína shodou okolností přijde téměř naráz o práci, o byt i o milence, a čeká ji úplně jiný život, než na který byla zvyklá. Seznámení se svéráznou koňskou zubařkou Hedou a do pětihvězdičkové dokonalosti přešitou Soňou, obrátí její život na ruby - v tom dobrém slova smyslu. Heda je nejspokojenější na samotě u lesa se svými koňmi a hejnem slepic, za vrchol elegance považuje čistě vyprané manšestráky a v životě se řídí rčením „Hlavně se z toho nezbláznit.“ Soňa se líčí, i když jde do špajzu pro chleba, domnívá se, že „kůň“ je druh salámu na tři a během manželské krize hledá novou životní cestu. Jsou tři, každá z jiného těsta. Spojuje je však pozitivní přístup k životu a přesvědčení, že na házení flinty do žita je vždycky času dost.

Humorný příběh sedmatřicetileté Agáty, která hledá svého osudového muže. Ačkoliv na nezávazné hrátky je mužů jako smetí, ona by chtěla jednoho jediného, a to na všechno. V závěsu s roztomilou babičkou Bobi a nestandardní kamarádkou Klárou se hon na ženicha stává pro Agátu téměř závodní disciplínou. Přitahuje masochisty stejně jako maminčiny mazánky. Kde ale vzít toho nejlepšího z nejlepších, který by to s ní myslel opravdu vážně? No přece v posilovně! Dobrá rada nad zlato pro někoho, kdo nejraději leží u bazénu a maximálně se převrací z břicha na záda. Agáta ovšem není srab. Toho svého najde, i kdyby ji to mělo stát krk! A ačkoliv muže svého života nakonec získá, přesto je všechno úplně jinak, než si plánovala.

Ztracené nebe

Pro letušku Barbaru je vždycky a za všech okolností práce na prvním místě a proto jí plně vyhovuje nezávazný vztah s plastickým chirurgem Jindřichem. Po šokujícím setkání Barbary s Jindřichovým synem však dostává tento vztah povážlivé trhliny. Své místo v Barbařině životě si pomalu ale jistě získává pilot Martin Limberk, který v ní po dlouho dobu vyvolával antipatie. Otázkou je, zda si dokáže poradit ve vztahu s Barbarou stejně dobře, jako s dopravním letadlem, zvláště poté, co se Barbara díky těžkému úrazu ocitá v krizi, která jí přinutí výrazně změnit žebříček životních hodnot…

Přemýšlela jsem, čím potěšit v dnešní nelehké době své čtenářky a všechny ženy, které se rády zasmějí. Výsledkem je E-kniha s názvem Momentálně mladá., která původně vyšla v klasické papírové podobě. Pokud jste ji ještě nečetly, tady je malá nápověda:

VÍTE, že věk je jenom číslo a na splnění snů není nikdy pozdě? Matylda o tom ví své. Házet flintu do žita? Kdepak, to není nic pro ni. Nezaškatulkují ji mezi ženy na odpis! Je manželkou úspěšného muže, vede oddělení v prosperující firmě, navíc je i čerstvou babičkou. Měla by prý žít konečně rozumně a usedle, jenže ona tento pocit nesdílí. Matylda je totiž momentálně mladá. Nenechá si sebrat svůj optimistický náhled na život a nebojí se změn. Po letech opouští manžela, který sráží její sebevědomí, razantní krok udělá i v profesním životě, který ji decimuje. Zdá se, že na novou cestu vykročila správnou nohou, navíc se tu objevil jeden více než pohledný muž s podmanivým pohledem...

1.

Právě prožívám období peklověku. Z mládí, kdy zrcadlo nešetřilo lichotkami, jsem se posunula do věku „atraktivní z pohledu majitele slepeckého psa“. Možná by problém uvadající krásy pomohl vyřešit suchý zip, kterým by se dal obličej zatáhnout víc za uši. Jsou dny, kdy se cítím přezrálá a jindy paradoxně nedozrálá. Pro mě, překvapivě, mnozí lidé stále ještě říkají, že jsem hezká. Je mezi nimi i moje kamarádka Vanda, kterou jsem zrovna nedávno vezla na oční kliniku, aby jí tam nějakou novou super úžasnou metodou provedli korekci zraku. Až se zahojí, pravděpodobně změní názor a bude se divit. Ovšem nejen kvůli mně. Vanda pracuje na veterinární klinice a nejraději by zachránila všechna zvířata, o která jejich majitelé už nemají zájem a přivádí je tam, aby se jich „elegantně“ zbavili. Její příbytek praská ve švech pod náporem psů všech ras a velikostí, ale jelikož je slepá jako patrona, zřejmě to ještě nezjistila a přivádí stále další. Vytáhnout v jejím příbytku ze spíže místo rohlíků přežraného jezevčíka není nic výjimečného.

Je mi osmačtyřicet, ale raději o tom moc nemluvím. Okolí mi milosrdně hádá míň a já jsem rozhodnuta u toho vydržet co nejdéle. Aby ne, když se mnohdy cítím jako teenager uvězněný v cizím starším těle. Věk pro mě znamená to, co pro čerta svěcená voda. To bych jinak snad ani nebyla normální. Kdesi jsem četla, že pokud je žena spokojena s tím, že jí táhne padesátka, zcela jistě má na těle jizvy od elektrošoků. V podstatě si ale nemám nač stěžovat. Mám stále ještě pevná prsa a poměrně štíhlý pas. Vlastním ovšem také přespříliš solidní základnu a nosím kvůli tomu volné hávy, do kterých bych se klidně vešla s bagrem i s bagristou. Už jsem kvůli svému pozadí vyhodila dvě váhy pro naprostý nedostatek loajality. A teď to nejdůležitější – jsem bezdětná a už skoro dvacet let ZASE singl. Moje máma na mě kvůli tomu hledí jako bych měla nějakou odpornou nemoc. Vysvětluju jí, že jsou lidé, kteří se k sobě hodí a další, kteří se k sobě nehodí. Že se asi s nějakým tím panem Božským zkrátka míjím. Máma moje rčení opravila. Řekla, že jsou lidé, kteří se k sobě hodí, další kteří se k sobě nehodí a také takoví, kteří se nehodí k nikomu. Říká to tónem, jako by říkala „k ničemu“. Ovšem v každém případě se ten její dovětek týká mě. Prý bych se měla nad sebou zamyslet. Máma stále ještě nepřestala toužit po tom, abych přispěla k ještě většímu zalidnění zeměkoule a povila robě. S kočárkem by pak brázdila chodníky parků s pyšným výrazem, že „TOHLE“ dokázala její dcera. Kdykoliv spatří kočár s miminem, roztáhne pusu od ucha k uchu, takže vypadá jako taková ta legrační plastová kachnička, přestane normálně mluvit a žvatlá. Přitom moje máma je velmi vzdělaná žena, a ačkoliv je již důchodového věku, dosud pátrá v jakémsi ústavu nad zkumavkami, proč je tráva zelená a jak to udělat, aby byla ještě zelenější. Jinak bez toho, aby se přečísla a namalovala, nevyjde ani s odpadky k popelnici. Mám ji ráda, ale nebrání mi to říct o ní pravdu. Že si hraje na úžasnou, ale přitom tak trochu snáší vajíčka. Nechápu, že tak inteligentní bytost nepřipouští, že víc než adeptkou na těhotenskou průkazku jsem čekatelkou na důchodový výměr.

Osudový muž Vilmina života, veterinář Vladimír, vyměnil město za venkov bez ohledu na to, že nový domov je spíše objektem určeným k demolici, než útulnou chaloupkou. Převrátil tak Vilmě život naruby, neboť se rozhodla po jeho boku sdílet všechno dobré i zlé. Aby to nebylo tak jednoduché, odjíždí Vladimír na roční stáž do zahraničí a polorozpadlá chalupa zůstává na krku samotné Vilmě. Když katastrofa, tak pořádná: Ulehčit situaci své dceři v nesnázích přijíždí její ryze nepratický tatínek.

Web byl aktualizován. Přibyla rubrika Z tisku, ve které je ukázka mých prací pro různé časopisy a ve fotogalerii jsou nové fotky.

Rádi čteme příběhy, protože zjistíme, že řada věcí v životě se neděje jen nám, ale i jiným lidem. A stejně rádi zjistíme, jak se s tím vypořádali oni.

Lékař z povídky, jejíž název je i názvem knížky, je přesně tím typem muže, který si pořídí partnerku ve věku své dcery, ale po zjištění, že jeho „malá holčička“ čeká dítě se starším partnerem se bije do prsou, že to je přece něco docela jiného!!!

Život píše romány a kde jinde čerpat inspiraci, než v právě v něm :o))

Knížka právě přichází na pulty knihkupectví, nebo ji můžete zakoupit v internetovém obchodě nakladatelství SPIRA.